Mlžné Mysterium Fascinans

Tak nám opět pomalu končí podzim a s ním i mé oblíbené mlžné období. Opět budou o něco vzácnější ty chvíle, kdy stojím nebo spíše jen „nacházím se“ uprostřed ničeho, pevná zem jako jediný zdroj jistoty. Mlžné vakuum okolo uvádí každou buňku mého těla k nepopsatelnému vytržení, dalo by se to snad popsat jako stav mimo čas a prostor, kdy zapomínám na smysl svého konání a pouze konám. V těch chvílích oponuji Descartovi, protože nemyslím a jsem. Jsem součástí harmonie vzdušné vlhkosti a beze strachu jen s nábožnou úctou prostupuji něčím, možná rájem, možná splněnými sny.

Ticho je zde projevem posvátna. Vlhkost, lezavá zima a nepohodlí pak symbolem oběti, kterou dobrovolně dáváme na oltář prožitku. Mlžné Mysterium Fascinans, žádné Tremendum, pouze s úctou a beze strachu.